Výstup pro sklápění vleku a další přídavné výstupy
Pomohly vám naše stránky, nebo se vám prostě jen líbí že tu najdete informace, návody, kalkulátory a katalogy ke stažení ve formě srozumitelné i pro začátečníky?
Přidání výstupu pro sklápění korby vleku, a dalších přídavných výstupů, bez nutnosti nákupu nového rozvaděče
Abychom mohli připojit jednočinný píst (majler) sklápění vleku, a aby šel snadno, a bez nutnosti vypínání motoru či čerpadla, spustit zase dolů, a to i v případě, že nemáme k dispozici jednočinnou sekci rozvaděče, můžeme použít některou z níže popsaných úprav. Některé změní funkci rozvaděče na „trvale“ jednočinnou (do odstranění oné úpravy), jiné jen přidají tuto možnost, ale nezmění chování původních výstupů. Jsou tedy praktičtější, ale obvykle o něco dražší. Záleží na tom, jestli se nám více hodí mít jednu sekci rozvaděče trvale jednočinnou (a nechceme měnit rozvaděč), nebo jestli chceme zachovat normální dvojčinný výstup, ale k němu přidat ještě možnost dočasného přepnutí na jednočinný výstup, nebo přidat další, samostatný, jednočinný výstup. U některých řešení je dokonce možnost přidat celý další dvojčinný výstup, nebo i několik, s možností přepnutí i na jednočinný, nebo různé kombinace dvojčinných a jednočinných výstupů – získáme tedy další dva nebo tři výstupy navíc, ovládané jedinou sekcí rozvaděče.
Nevýhodou tohoto řešení je, že tyto přidané výstupy lze ovládat buď pouze všechny současně (pokud jsou do více rychlospojek aktuálně zapojeny hadice – jako první se pak bude hýbat méně zatížený píst, a teprve v jeho dorazu se začne hýbat ten více zatížený, a samozřejmě toto řešení nelze použít se současně připojeným rotačním hydromotorem, který samozřejmě žádný doraz nemá), nebo jen střídavě (pokud jsou alespoň některé aktuálně zapojené výstupy opatřeny přepínacími nebo uzavíracími kohouty), a nebo jen jednotlivě (pokud zapojíme vždy jen jeden výstup, nebo jeden pár výstupů – rychlospojek, nebo pokud výstupy opatříme uzavíracími, nebo přepínacími, kohouty), ale nikdy ne nezávisle na sobě navzájem – protože jsou ovládány vždy jedinou pákou rozvaděče. Jednotlivé možnosti si tedy popíšeme postupně podle toho, jaké možnosti nám nabídnou, a jak složité jsou na výrobu (a tedy i jak drahé to bude).
Vždy zvažte, jestli je lepší měnit rozvaděč, či přidat další, a nebo jít cestou (mnohdy jednoduchých a relativně levných) úprav stávajícího rozvodu, bez výměny či přidávání rozvaděče. Oboje má svoje výhody i nevýhody. Úprava má hlavní výhodu v malé prostorové náročnosti, a zejména od 3 sekcí nahoru také v ceně. Dvoj až troj sekční rozvaděče vyjdou v přepočtu na jednu ovládanou funkci poměrně výhodně, od čytř sekcí nahoru ale ceny poměrně strmě rostou (ne vždy), stejně jako rozměry rozvaděčů, a samozřejmě logicky i počty páček na nich, a jistě nikdo nechce mít vedle volantu 8 páček v řadě, a od nich masivní svazek 16 hadic, byť by se občas sekce navíc určitě hodily. Použitím některého navrhovaného řešení můžeme doplnit řadu dalších ovládaných výstupů, a mnohdy je nepotřebujeme ovládat všechny současně, a nevadí tedy, že na sobě nejsou zcela nezávislé. Ušetříme často i za nějaké hadice, šroubení atd, a ušetříme i místo, i počet páček. Nic ale není zadarmo, takže něco to stát také bude, a mnohdy nakonec víc, než kdybychom koupili větší rozvaděč, ale další výhody mohou tuto nevýhodu snadno převážit, stejně jako nedostatek místa pro další přidaný rozvaděč a podobně. A nebo v případě, že chceme výstup přidat například na tovární traktor, kde je výstup vyvedený odněkud z převodovky, a přidávat další rozvaděč jen kvůli sklápění vleku by bylo zbytečně složité a drahé.
Možnosti:
– Úprava běžného základního rozvaděče pro jednočinnou funkci:
Nejjednodušší možností jak udělat z dvojčinné hydrauliky jednočinnou je propojení druhého výstupu rozvaděče s vratkou. Nejde o dokonale stejnou funkci jako u klasické jednočinné hydrauliky, ale výsledek je prakticky totožný. Hodí se to například právě pro sklápění vleku, kdy při spouštění korby dolů netlačí hydraulika do zaslepeného výstupu, a nedusí motor, ale hodí se to třeba i pro náhradu běžné jednočinné hydrauliky u zemědělského traktoru (pokud nemá přímo jednočinný rozvaděč, nebo ho nechceme či nemůžeme použít) pro tříbodový závěs nářadí, nebo třeba pro sněhovou radlici v předním závěsu. Které z navrhovaných řešení použijeme, záleží tedy především na našich potřebách – účelu. Někdo ocení jednočinnou sekci trvale, jiný bude chtít mít možnost používat jednočinnou i dvojčinnou hydrauliku na stejné sekci rozvaděče, ať už s jedním nářadím podle momentální potřeby, nebo pro různá nářadí.
Nejjednodušší úprava běžného dvojčinného rozvaděče pro pouze jednočinnou funkci – viz obrázek:
Tato úprava je však „trvalá“ (do jejího fyzického odstranění), a danou sekci rozvaděče tedy nelze po dobu ponechání úpravy používat jako dvojčinnou. Použít to samozřejmě lze pro jednu nebo i více sekcí rozvaděče, vždy ale musíme propojit každou sekci, která se má stát jednočinnou – kolik potřebujeme jednočinných sekcí, tolik propojení musíme udělat. Propojení lze samozřejmě vzájemně spojit do jednoho vedení. Viz obrázek pro dvě upravené jednočinné sekce, na dvou, původně dvojčinných, sekcích trojsekčního rozvaděče (to je ale hnusná věta, co? 😀 ) na obrázku níže:
Nevýhodou tohoto řešení je, že stejně jako u klasické jednočinné sekce (od výroby) bude vždy takto upravená sekce jen jednočinná. Nebude tedy možné tlačit třeba ramena (nebo co bude daná sekce ovládat) silou i dolů. U běžného zemědělského traktoru je toto zcela běžné a obvyklé řešení – zemědělské traktory obvykle dolů silou (zadní) ramena tlačit neumí. Někdy se ale může tato možnost hodit, nebo ji dokonce potřebujeme (např. u kombinovaného využití traktoru na poli a v lese, kde se potřebujeme opřít o štít silou, ale potřebujeme mít při práci na poli i možnost kopírování terénu se spodním dorazem). Pak tedy nastoupí druhá možnost, a to
kombinace jednočinné a dvojčinné hydrauliky na jedné sekci. To výrobci běžně nedělají, a jde tedy téměř vždy o dodatečnou úpravu.
Existují i rozvaděče které to umí, ale hůře se shání, a jejich cena bývá vysoká, takže se spíš ekonomicky vypatí dodatečná úprava popsaná v dalším odstavci.
– úprava dvojčinného rozvaděče pro použití jak dvojčinné, tak i jednočinné hydrauliky:
Rozdíl mezi předchozí a touto variantou je v tom, že u této varianty lze použít jak jednočinnou, tak i dvojčinnou, hydrauliku na jedné a té samé sekci. Rozdíl je tedy samozřejmě i v tom, jak toho docílit. Zde si už nevystačíme s prostým odvodem „přebytečného“ oleje mimo sekci, ale musíme sekci doplnit o externí ventil a „téčko“. Viz obrázek níže. Zda půjde o ruční (vysokotlaký!) kohout, solenoidový ventil, nebo třeba ventil ovládaný vzduchem či tlakem oleje je jedno – může to být jakýkoliv vhodný ventil, tedy takový, který umí otevřít a zavřít výstup tlakového oleje, a je dělaný na dostatečný tlak (ten může být v hadici mezi pístem a rozvaděčem s pákou v neutrální poloze poměrně vysoký – tuto část vedení totiž v tuto chvíli nechrání přetlakový ventil rozvaděče. Ten chrání píst a hadice k pístu jen v době kdy je páka dané sekce aktivní – tedy v jiné než středové (neutrální) poloze, nikoliv ale od zpětného tlaku generovaného mechanicky pístem v době, kdy je páka v neutrální poloze, a tlaky zde tedy mohou být i výrazně vyšší, než kolik je nastaveno na ventilu rozvaděče). Místo běžného uzavíracího ventilu a „téčka“ lze samozřejmě použít i ventil trojcestný. V jedné poloze by musel propojovat výstup A (nebo B, podle potřeby) a píst, a současně uzavírat výstup T (na obrázku je tedy zapojení, které není u některých provedení trojcestných ventilů dostupné, ale jen zde zakresleno pro přehlednost obrázku, aby se nekřížily hadice), ve druhé poloze by musel být propojen výtup T a píst (případné propojení i s výstupem A (nebo B, podle toho na který výstup toto řešení dáme) nevadí, ale není potřeba. Funkčně shodného zapojení lze docílit s více různými typy a uspořádáními ventilů.
Kulových trojcestných ventilů je více druhů, a některé mají i tři polohy, a také různé uspořádání uvnitř – umožní tedy různé kombinace propojení výstupů – viz obrázek možných variant níže. U čtyřcestných je to vlastně stejné, jen místo 2-3 poloh a 3 výstupů mají 2-4 polohy a 4 výstupy. Kombinace propojení kanálů jsou stejné, jen žádná není „slepá“ – na všech 4 stranách ventilu je výstup. Alternativně jsou možné ještě šikmé polohy, kdy jsou zaslepeny všechny, nebo některé, výstupy, ale nemá smysl to zde rozebírat, protože nejde o běžné verze, a pro daný účel nejsou tyto verze potřeba. Standardní trojcestný kulový ventil základního typu je v provedení koule „L“, se dvěma polohami, nebo koule „T“ se třemi polohami – první dvě varianty na obrázku možných variant kulových ventilů. Vždy si tedy ověřte jaký ventil kupujete). Výstup A (nebo B) může zůstat propojen také, ale běžný typ trojcestného ventilu výstupy přepíná, a protože propojení výstupu A (B) v této poloze není potřeba, je to jedno. Nicméně použití trojcestného ventilu je v tomto případě zbytečné, a pravděpodobně i dražší (je třeba srovnat si cenu (a o něco rozměrově náročnější montáž) „téčka“ + běžného uzavíracího ventilu, plus k tomu 5 šroubení a propojovací kus hadice nebo trubky (nebo 4 šroubení, z toho jedno přímo mezi ventilem a „téčkem“ – propojovací kus pak odpadá), s cenou sice jen 3 šroubení a žádného spojovacího kusu, ale zato pravděpodobně výrazně dražšího trojcestného ventilu). Uvádím ho tedy spíše jen pro úplnost. Pokud se popsané řešení doplní ještě o aretaci páčky v poloze pro pohyb ramen/nářadí směrem dolů (spuštění dolů), nahrazuje to kompletně i plovoucí funkci, a tedy i řešení popsané v odstavci „Kombinace obou řešení“ na stránce o kopírování terénu. Více info v příslušném odstavci na příslušné stránce. Nicméně to není moc praktické řešení pro použití současně s dalšími ovládanými funkcemi, protože pokud daná sekce není poslední v řadě (nebo alespoň poslední z těch, které v danou chvíli potřebujeme používat), znemožní nebo omezí nám použití dalších sekcí rozvaděče právě tím, že tlak oleje odvede pryč – do vratky. Pro kopírování terénu se tedy lépe hodí jiná řešení popsaná v příslušném článku. Zde se tedy budeme zabývat spíše řešením přídavných výstupů pro krátkodobá využití – například sklápění vleku.
Obrázky obou variant:
Možné kombinace propojení kanálů (výstupů) u trojcestných kulových ventilů:
Až dosud je text i s obrázky vlastně dost podobný článku o kopírování terénu, vždyť také problematika kopírování terénu a jednočinné hydrauliky si je z části dost podobná, co do možných řešení, jen je trochu pozměněn, něco je vynecháno, něco doplněno, aby to odpovídalo odlišné tématice tohoto článku, byť některá řešení jsou shodná, částečně shodná, nebo alespoň podobná. Ostatně mnoho řešení z článku o kopírování terénu lze použít, nebo zakomponovat jako další přidané možnosti, i pro případ přidávání dalších výstupů do stávajícího okruhu. Můžeme tedy docílit velmi zajímavých, a někdy i vícenásobných, řešení, například i možnosti mít na jediné páčce rozvaděče dvojici (nebo i více, limit prakticky neexistuje, limitující je snad jen využitelnost) dvojčinných výstupů (klidně i se zámkem pístu, nebo třeba rotačním hydromotorem, klidně i s doběhem), a současně i dvojici, nebo třeba i čtveřici, dvojčinných výstupů s plovoucí funkcí (jako další dvojici/čtveřici, nebo jako další možnost u aktuální dvojice výstupů – další funkci), a současně ještě třeba samostatný jednočinný výstup pro sklápění vleku (opět může být jako další možnost pro stejný výstup, nebo jako samostatný výstup vedle). Vždy záleží na tom, kolik samostatných výstupů chceme mít k dispozici na jedné páčce rozvaděče, a ovládat je tedy současně. Ne vždy je totiž potřeba mít extra rychlospojku pro vlek, a dvě extra rychlospojky pro jiné – dvojčinné – zařízení, když je nikdy nebudeme používat společně (nemůžeme mít v zadním závěsu třeba otočný pluh, a za ním ještě vlek, že 🙂 Takže jedna rychlospojka z páru dvojčinného výstupu může mít přepínání na jednočinnou funkci, a sloužit tak oběma účelům). Vždy tedy zvažte, jestli je potřeba přidávat další rychlospojky, nebo stačí jen u těch stávajících pozměnit jejich chování či rozšířit možnosti jejich využití. Můžeme samozřejmě rozšířit nebo upravit chování i u více sekcí jednoho rozvaděče, nebo více sekcí na různých rozvaděčích – třeba na jednom z jedné sekce, a na druhém také z jedné, nebo třeba ze dvou, a podobně. Jednou páčkou pak můžeme třeba ovládat střídavě sklápění vleku nebo dvojčinné rychlospojky vzadu, a druhou páčkou třeba druhý pár dvojčinných rychlospojek vzadu, a k tomu ještě další pár vepředu. Třetí páčkou zase třeba jednočinná přední ramena a střídavě na stejné páčce třeba naviják nebo natáčení radlice na sníh… Možnosti jsou prakticky neomezené… Vždy ale zvažte, jestli je lepší dát na jeden výstup (jednu páčku, sekci rozvaděče a podobně), jeden, třeba trojcestný, kulový ventil, a napojit na něj jen dvě rychlospojky, a na jinou sekci dát další kohout a další dvě rychlospojky, nebo jestli by se nedal jeden okruh využít vícekrát – třeba pro přední i zadní rychlospojky, protože je skoro nikdy nepotřebujeme používat oboje současně, a nebo nám nevadí, když se budou ovládat současně či střídavě. Ušetříme pak za jeden kohout, dvě nebo tři šroubení, i nějaké metry hadic, a také trochu místa, ale i zmatek v množství různých páček 🙂 Trojcestný ventil přitom může mít i tři polohy, a ovládat tedy až tři různé funkce, nebo můžeme použít dokonce i ventil čtyřcestný, a ovládat tak až čtyři různé funkce (tou třetí u trojcestného, respektive čtvrtou u čtyřcestného ventilu, bude obvykle uzavření, což nahradí některá řešení s dvojcestným kohoutem, zobrazená níže – například aktivaci a deaktivaci kopírování terénu, nebo jednočinné funkce. Možných kombinací je spousta, a záleží jen na naší fantazii a potřebách.
Nyní si tedy ukážeme některé možnosti přidávání výstupů pro jednu společnou sekci rozvaděče, třeba pro případ, že chceme jednou páčkou ovládat buď sklápění vleku, nebo třeba přední ramena tříbodového závěsu, což by oboje mělo být (obvykle) jednočinné, a současně chceme mít k dispozici vzadu nebo i vepředu ještě další pár dvojčinných rychlospojek pro nějaká další zařízení. U každého řešení se pokusím nastínit výhody i nevýhody daného řešení ve srovnání s použitím samostatné sekce rozvaděče (další páčky navíc).
Nejprve si tedy ukážeme nejjednodušší, a pravděpodobně nejpoužívanější varianty.
Varianta prostého přidání rychlospojky k existujícímu okruhu (různé verze):
Tato varianta je vlastně prosté přidání „téčka“ a rychlospojky k jednočinnému okruhu (ať už jsme ho docílili tak jako na obrázku, tedy „dočasně-trvalou“ úpravou rozvaděče, a nebo máme jednočinnou sekci už od výroby).
– výhody: Nejjednodušší, nejlevnější, umožní sklápět vlek, aniž by se musela přidávat další sekce rozvaděče nebo celý další okruh, nebo vypínat motor. Lze použít i na továrních traktorech, pokud je možnost napojit se na libovolný ovládaný (pokud možno jednočinný) výstup. Můžeme tedy například vyvést výstup ze zvedání zadních ramen, a když připojíme vlek (nesmíme v ramenech zapomenout třeba rozporku, která by nám tlačila na oje), funkcí pro zvedání ramen nahoru se zvednou nadoraz nejprve ramena, a pak se začne sklápět vlek. Dolů pak korbu spustíme stejně, jako spouštíme dolů ramena. Je možné, že nezatížená ramena nám už dolů sama neklesnou, nebo jen velmi pomalu, ale to obvykle ničemu nevadí – nepřekáží nám v žádné poloze. Pozor ale na závěsy s polohovou regulací (mnoho továrních traktorů, včetně Zetorů už někdy od poloviny minulého století) – tam to pravděpodobně fungovat nebude, a výstup pro vlek musíme tedy vzít odjinud.
– nevýhody: nejprve (pravděpodobně – podle zatížení) se bude hýbat píst původního orkuhu – třeba zadních ramen traktoru, pokud se napojíme právě na jejich okruh (což ale nemusí ničemu vadit, jen pozor aby jste neměli mezi rameny například rozpěru, která by tlačila na oje vleku!), a teprve až dojde do dorazu, začne se zvedat korba vleku. Dolů naopak půjde nejprve to, co je více zatíženo – pravděpodobně tedy korba, když v ramenech nic nebude, a teprve pak prázdná ramena závěsu, či jiná funkce, na kterou jsme se napojili. V kombinaci s aktuálně neobsazenými zadními rameny (bez rozpěrky a podobně) to ničemu nevadí, ale tuto úpravu samozřejmě můžeme dát na libovolnou sekci libovolného výstupu (i dvojčinného, ale pak bude při spouštění korby dolů hydrulika tlakovat na maximální tlak nastavený přetlakovým ventilem, a tedy velmi zatěžovat motor i čerpadlo, nebo ji musíme na jednočinnou dodatečně upravit podle návodů právě v tomto článku, ať už dočasně, trvale, nebo pomocí přepínání. Alternativně se pro sklopení korby dolů s dvojčinnou sekcí rozvaděče vypíná čerpadlo či motor, ale to není moc praktické. Proto zde tuto možnost neuvádím jako vychytávku, i když to určitá vychytávka je, ale ne zase tak moc praktická.
Pokud nám vadí, že se s korbou hýbe i původní píst, můžeme doplnit okruh ještě uzavíracím ventilem (nebo dražším přepínacím – troj nebo čtyř, případně i více cestným, ale o tom až dále, což je zde zbytečné, ale samozřejmě možné – „téčko“ pak odpadá, což ale nevyrovná cenový rozdíl „kohoutu“):
Abychom obešli problém s tlakováním do zaslepeného výstupu dané sekce rozvaděče, popsaný v předešlém případě, můžeme dvojčinnou sekci opatřit ventilem odvodu oleje, který zajistí sklopení korby dolů bez toho, aby rozvaděč tlakoval do zaslepeného výstupu, a tedy namáhal čerpadlo a dusil motor. Při zvedání korby, nebo používání původního pístu je tento ventil zavřený, při sklápění korby dolů se použije místo páčky rozvaděče – páčkou rozvaděče se pak při spouštění korby dolů nehýbe (stejně tak ho lze použít pro dočasné přepnutí dvojčinné hydrauliky na jednočinnou, když například aktuálně nesené zařízení vyžaduje jednočinnou hydrauliku, a my máme jen dvojčinné rychlospojky. Máme tedy pak vlastně „dva v jendom“ – jednočinný výstup pro vlek, a současně možnost přepnutí na jednočinnou hydrauliku u stávajícího pístu, který je jinak připojen normálně dvojčinně, a lze ho pak tedy používat jako jednočinný i dvojčinný). Po sklopení korby dolů (nebo odpojení jednočinného nářadí) ho nezapomeňte zase zavřít, aby jste se nedivili, proč se hydraulika hýbe silou jen nahoru 🙂 :
Případně můžeme obě věci zkombinovat, a získat tak výhody obou řešení (jen nesmíme zapomenout uzavírací kohout zase otevřít, až odpojíme vlek, protože i když žádné poškození nehrozí, asi by nás mátlo, že hydraulika je „zaseknutá“ a nejde s ní hýbat, i když čerpadlo tlakuje):
U tohoto řešení nepotřebujeme dva kohouty pro původní píst, jak by se mohlo možná zdát, protože pro druhý směr pohybu jednak nemáme přidánu rychlospojku, a není tedy potřeba nic zavírat, ale hlavně zavřením jednoho výstupu u dvojčinného pístu stejně dojde k „zaslepení únikové cesty“ oleji odcházejícímu ze dvojčinného pístu, takže by se stejně nemohl hýbat ani jedním směrem.
Případně můžeme výstup rozvaděče použít pro dvoje různé rychlospojky – jedny dvojčinné, třeba vepředu, a jednu jednočinnou zvlášť, třeba vzadu, třeba právě pro vlek:
V případě, že by dvojice rychlospojek byla vzadu, nemusíme samozřejmě pro vlek dávat třetí rychlospojku extra – můžeme použít jednu z té dvojice dvojčinných, a doplnit k ní jen možnost jednočinné funkce. Připojujeme pak střídavě buď dvojčinné zařízení – třeba nesené nářadí, nebo jednočinné – vlek a podobně:
Druhou rychlospojku pro dvojčinný výstup ale samozřejmě můžeme také přidat, a to buď opět bez možnosti zastavení pohybu původního pístu v jednom směru (například ramena se nám tedy teoreticky budou jedním směrem tlačit silou, a druhým nikoliv, což opět nemusí vadit, pokud je necháme například trvale nahoře (a nepadají), dolů se díky druhému kohoutu stejně nedostanou, takže se ve finále nebudou hýbat, i když by se mohlo zdát že ano. Navíc zavřením jednoho výstupu dvojčinného pístu stejně dojde k „zaslepení únikové cesty“ oleji odcházejícímu ze dvojčinného pístu, takže by se stejně nemohl hýbat ani jedním směrem, jak už bylo řečeno před chvílí. Dva dvojcestné kohouty lze samozřejmě, jako ve většině případů, nahradit jedním trojcestným, a místo pevného napojení na píst mohou být samozřejmě i na druhé dvojici výstupů rychlospojky. Z hlediska funkce je to jedno, protože nezapojená rychlospojka okruh zaslepuje, a v zapojené zase bude píst, stejně jako by tam byl rovnou. Jedině v případě připojení rotačního hydromotoru by to mohl být problém – ten totiž nemá žádný doraz, a některé typy hydromotorů (a všechny zapojené jednosměrně, pokud výstup z nich nesměřuje do aktuálně ventilem zablokované rychlospojky – tady ale pozor, zda daný hydromotor snese tlak i na výstupu – u obousměrných typů to samozřejmě není potřeba řešit) by se tedy mohly otáčet i když to nechceme. Klasické obousměrné ale ne, ty se chovají stejně jako píst – když zaslepíme výstup, hydromotor se nemůže otáčet. Jen pozor na dodržení max. tlaku pro daný hydromotor.
U jednočinného pístu naopak nelze pohybu ve volném směru hydraulicky zabránit (musel by se použít píst dvojčinný, a místo druhého přívodu od rozvaděče by se napojila jen vratka, a nějaký uzavírací (tlakový!) ventil. Jeho zavřením by se pak píst zablokoval proti pohybu ve směru, ve kterém se jinak může v jednočinném zapojení volně hýbat – obvykle vzhůru, protože jednočinné písty obvykle zpět zasouvá jen gravitace, nebo nějaká jiná externí síla – třeba pružina a pod., a jsou tedy obvykle zapojeny pro výsuv tlakem a zásuv gravitací. Volný pohyb pak tedy mají směrem pro výsuv – mohou se libovolně vysouvat a zasouvat od místa kde přestaneme píst vysouvat tlakem, až po hodní doraz, a zase zpět do toho místa. Níž ale ne, tam už jim v tom brání olej pod pístním dnem. Jestliže tedy chceme mít možnost jednočinně ovládaný píst zablokovat proti tomuto volnému pohybu, použijeme dvojčinný píst, ale jednočinné zapojení, a na druhou hadici dáme právě kohout, či jiný uzavírací ventil. Samozřejmě hadice musí být naplněna olejem, vzduch by nám nestačil, takže ji napojíme na vratku. Ta nám bude do hadice a pístu napouštět olej prakticky bez tlaku, ale udrží ho „zalitý“ pro případ potřeby blokování jeho pohybu uzavíracím ventilem, ale s volným odvodem oleje pro volný pohyb pístu v době, kdy je blokovací ventil otevřen. Je to vlastně obdoba úpravy dvojčinné sekce na jednočinnou, ale s tím rozdílem, že tuto úpravu lze použít i pro sekci čistě jednočinnou, za podmínky, že píst použijeme dvojčinný. Čistě jednočinný píst má totiž obvykle odlišnou konstrukci manžet, a opačným směrem tlak nedrží. Můžeme tak upravit chování i u sekce, která není napojena na dvojčinný rozvaděč. Nebudeme ale moci píst silou tlačit dolů. Jen mu budeme moci zablokovat volný pohyb nahoru – obvykle tedy výsuv. Zobrazené řešení navíc (pokud manžety pístu těsní) zajistí aby se píst nehýbal, když ovládáme rychlospojku (sklápíme vlek a podobně). A protože jde o sekci pouze jednočinnou, další kohout pro spuštění korby dolů také není potřeba – jednočinná sekce rozvaděče v opačném směru tlakovat nebude 🙂
Pokud bychom si to chtěli „posychrovat“, nebo máme jiný důvod proč použít dva kohouty (využít se toho dá například v případě, že bychom chtěli zachovat možnost pohybu původního pístu nahoru, ale nepustit ho níž než potřebujeme – nevím teď z hlavy proč bychom to potřebovali i během sklápění korby, ale dejme tomu, že třeba máme v ramenech naviják, a v něm zapřažený vlek, a nechceme, aby nám naviják při sklápění vleku klesl na zem, ale nevadí nám, když nám ho oje vleku zvedne nahoru, například aby se tím zlepšil úhel vysýpání korby (je to asi jediný důvod co mě napadl, i když nijak valný, uznávám – zkrátka jsem hledal důvod proč nechat píst volně hýbat nahoru, ale dolů ne). Zavřeme tedy jen kohout na výstupu B, ale kohout na výstupu A necháme otevřený, stejně jako kohout pro aktivaci jednočinné hydrauliky), ale mělo by to skutečně stačit s jedním. U dvou přidaných kohoutů (celkově tří) už navíc je na zvážení, jestli se cenově víc nevyplatí další sekce či přidaný rozvaděč. Nicméně k tomuto řešení nás nemusí vždy vést jen úspora peněz, můžeme třeba chtít rozložit ovládací prvky na více míst, kvůli úspoře místa či přehlednosti ovládání. A kulový ventil je přecijen menší, než celý jednosekční rozvaděč, nebo i než jedna sekce navíc…
Poměrně zajímavé řešení pak nabízí následující obrázek:
Jak jsme si už řekli, u dvojčiného pístu (pokud mu těsní manžety uvnitř) stačí blokovat jeden výstup, a píst se nemůže hýbat ani jedním směrem. Když tedy použijeme trojcestný třípolohový ventil, může se v jedné poloze korba volně spouštět dolů, ve druhé poloze budeme ovládat jen píst (normálně dvojčinně), a ve třetí jen rychlospojku vleku (jen výsuv – dolů korbu spustíme přesunutím páky kulového ventilu do polohy 1 – páka rozvaděče se v tu dobu nepoužije vůbec). Dvojčinný píst bude v této poloze páky volně kopírovat terén jedním směrem (jen nahoru – jednočinná hydraulika), případně bude v této poloze páky prostě jednočinný obecně. Přepnutím páky do polohy 2 z něj zase uděláme normálně dvojčinný. Jde tedy o velmi univerzální, a přitom snadné, a relativně levné řešení, pomocí jediného přidaného ventilu 🙂 Musí ovšem mít toto konkrétní uspořádání:
Při přepnutí trojcestného ventilu pro vysouvání maljeru (zvedání korby) sice dočasně změníme chování dvojčinného pístu na jednočinný, ale to nemusí vadit, jen je dobré o tom vědět 🙂
Když ještě doplníme uzavírací ventil na druhém výstupu, získáme už poměrně široké možnosti, totiž na jediné páčce rozvaděče můžeme alternativně používat tyto funkce:
– jednočinná hydraulika pro dvojčinný píst, a/nebo pro rychlospojku (v tomto případě kteroukoliv z nich, nebo obě současně, s tím, že rychlospojka na výstupu B se bude odblokovávat pro volný zásuv společně s odblokováním volného zásuvu hlavního pístu – ten v tu dobu tedy nebude blokovám proti samovolnému zasunutí, a tato možnost je tedy spíš jen možná, ale ne moc praktická. Na výstupu A to ohlídá trojcestný ventil, a rychlospojka na výstupu A tedy může být jednočinná i nezávisle na hlavním pístu), tedy kopírování terénu se spodním dorazem, a současně jednočinnou rychlospojku pro vlek
– dvojčinná hydraulika pro píst a/nebo rychlospojky (s možností blokování hlavního pístu proti pohybu)
– a dokonce také volné kopírování terénu v OBOU SMĚRECH, tedy „plovoucí funkci“ pístu a/nebo rychlospojek.
To vše jen kombinací trojcestného a dvojcestného ventilu, a jedné sekce rozvaděče :). Z důvodu určité nepřehlednosti ovládání jednotlivých funkcí by asi bylo lepší (nikoliv ale nutné) použít solenoidové (elektromagnetické) ventily, a přepínače. Trojcestný solenoidový ventil může, ale nemusí, být dražší než dva dvojcestné, a může se tedy vyplatit použít dva dvojcestné (zapojení se prakticky neliší, jeden musí přerušovat cestu k pístu za odbočkou k výstupu T, a druhý právě cestu k výstupu T. Rychlospojka slouží sama jako uzávěr (po rozpojení), a ani trojcestný kulový ventil ji v tomto uspořádání neblokuje.
Za relativně nízkou sumu, dokonce levněji, než je příplatek za jednu plovoucí sekci rozvaděče, tak získáme celou řadu možností, a to hned pro dva, nebo dokonce tři výstupy (tři páry – rychlospojky můžeme totiž samozřejmě rozdělit ještě „téčky“ na dva páry – přední a zadní, a třetí pár výstupů je původní dvojčinný píst. Ovládání ale bude společné pro oba páry rychlospojek současně, takže se hodí spíše jen pro použití s nářadím buď jen vepředu, nebo jen vzadu, ale nikoliv současně (ne vždy, někdy se může společné ovládání hodit, třeba pokud vepředu i vzadu budou třeba sekačky – volné kopírování pak aktivujeme současně pro obě sekačky, jedinou páčkou. Jen nesmíme zapomenout nejprve obě citlivě spustit na zem, aby nespadly z výšky, až kopírování aktivujeme :)).
Pokud nám naopak pohyb původního pístu nevadí vůbec (napojíme se třeba na zadní ramena, ale nebudeme v nich nic mít, ani rozporku a podobně, a nevadí nám tedy, že se budou hýbat spolu s ovládaným zařízením (a že tedy ovládání vždy bude mít určitou prodlevu, než ramena – nebo na co se napojíme – přejedou zase do opačného dorazu), nemusíme dávat ani jeden kohout pro původní dvojčinný okruh – dáme jen ten pro aktivaci jednočinné funkce:
Možných variací je víc, a jde už pak spíš o konkrétní potřeby, požadavky, možnosti…
A pak jsou tu už vlastně jen „pokročilejší“ kombinace popsaných řešení, umožňující například kombinaci dvojic rychlospojek, dvojic a třetí, nezávislé, jednočinné, nebo dokonce trojic, s možností kterýkoliv pár proměnit jedním ventilem na jednočinný – zde se pak naopak dostaneme do finančně zajímavých možností, protože dokážeme třeba tři páry rychlospojek změnit na jednočinné pomocí jediného kohoutu (samozřejmě to není takto primitivní, pokud tedy nepoužijeme řešení bez dalších ventilů, kdy například (což se může docela hodit v reálné situaci) máme jeden pár rychlospojek vepředu, druhýh vzadu, a k tomu ještě třeba samostatný vývod pro vlek (pokud ho na něco potřebujeme mít extra). Ukázky naznačují spíše širší varianty, ale prostým vyřazením nepotřebných výstupů lze samozřejmě získat jednodušší, levnější, a možná i reálně využitelnější varianty. Komentář dám jen k těm, které mají nějakou výhodu oproti jiným:
Poměrně pravděpodobná verze – přední + zadní pár rychlospojek (samostatná rychlospojka na vlek tam je „navíc“, není nutná, vlek se samozřejmě dá napojit i do kterékoliv rychlospojky na kanálu A. Pokud bychom chtěli, můžeme samozřejmě na některý výstup B doplnit ještě uzavírací kohout, abychom mohli mít zapojena dvě zařízení současně, a mohli si vybrat, které právě chceme ovládat, bez toho, aby se současně s ním ovládalo i to druhé. Jeden kohout uzamkne jen jedny rychlospojky (výstupy), a pokud bychom chtěli mít možnost vybírat nezávisle jeden nebo druhý pár rychlospojek, musíme tedy dát kohouty dva – na každou větev kanálu B za rozbočením. Případně nahradit dva uzavírací ventily dvěma přepínacími, dražšími, které ale umožní úplnou nezávislost výstupů, protože se dokonce dělají i jako třípolohové, tedy s uzavřeným středem. Uzavřením pouze ventilu na kanálu B uzavřeme současně oba kanály B, a tedy zastavíme pohyb obou pístů. Přepnutím obou ventilů pro jednu nebo druhou dvojici výstupů (jeden píst) pak naopak vybereme k ovládání pouze ten (plus tu „přebytečnou“ rychlospojku přívěsu, která, jak už jsme si řekli, je tam spíše navíc, pro ukázku, že i tak to lze) a durý píst zůstane blokovám v obou směrech – nebude tedy jednočinný ani plovoucí, ale uzamčený, podobně jako zámkem):
Toto řešení lze pak nahradit pro obsluhu praktičtějším, a ve finále levnějším, řešením se šesticestným ventilem, a to opět jak bez samostatné přívěsové rychlospojky, tak i s ní:
Alternativně samozřejmě lze libovolné výstupy opatřit rychlospojkami:
